Není to fér, on si to nezaslouží!!!

6. října 2009 v 13:49 | Mrs. SteF |  Píšu
->Nenutím vás to číst..Je to souhr toho co se mi stalo v sobotu..Byl to pro mě dost psychický náročný den...Koho to zajímá tak si to přečtěte..koho ne...tak ne..je to na vás....
A vím že je to divně napsaný, ale nehodlám zveřejňovat jména...Já prostě..už z osobních důvodů...pochopte..

>>>.......Vztekle jsem hodila oblečením na postel!...."Sakra, ale já nevím co si mám vzít na sebe"...No tak si vem to černé triko"...."Fajn"...."Tak jedem!"...> Nastoupila jsem do auta a v pár minutách usla....Probuila jsem se přibližně za hodinu....Pohledla jsem z okna a viděla,že už tam budem!...>...Přijeli jsme Koukla jsem se na sestru a řekla.." Já...já nevím jak se mám tvářit co mám říkat.."....Sestra jen bezradně řekla..." to já také ne"...>..Uvítali nás, najedli jsme se ....A pak přišlo ticho...Všichni na sebe jen lítostně koukali a bylo ticho a nic....>.....Přijíždíme...Vidím ho...Je vyřízený, nežťastný, ubrečený, utrápený....Vylezu z auta...Rozklepávají se mi nohy...>...Přijdu k němu a obejmu ho ...Zmačknu ho tak moc, jako bych mu chtěla ze sebe předat trochu štěstí a radosti!!!...Pak jsme jen čekali až přijede zbytek lidí...Koukala jsem jak ho všichni objímají...A breči...Najednou se mi udělalo mdlo!....Já prostě..Nevím jak to popsat...Asi jen tak, že jsem asi kámen na prsou, který vážil asi tunu..A nemohla sem ho unést...Pocit beznaděje a uzkosti se mě zmocňoval...Motala se mi hlava a přišlo mi že už se neudržím na nohou....V tom se mě zeptala mamka jestli sem v pohodě....Nenašla jsem sílu něco říct jen sem k ní přišla...Opřela jsem se o tatku a začala sem brečet!!!!....>...A mamka chtěla aych tam vůbec nechodila..A já jsem ale musela jít..tak jsem si vzala aspon prášek,asi něco proti nevolnosti....Pak jsme jen čekali než tam vejdem....A když jsem tam vešla...Tak se mi znovu udělalo mdlo....Pak už jsme si jen stoupli na nějaké místo tam a poslouchali jak nám čtou její životopis...Řikali kde pracovala..Kam jezdila k babičce...A já ho celou dobu musela sledovat...Vždycky když se zoufale rozbrečel a sklonil hlavu, tak mi vytriskli slzy...Ta paní četla část...."A v únoru by se jí narodilo dítě"...A on se rozbrečel ještě víc...Úplně jsem v tom pláči cítila zoufalost, smutek a nešťestí...A me se znovu začali zamlžovat oči...Pak už jsem si dala jen ruce před obličej a začala beznadějně brečet...Bylo to strašné...Pořád jsem na své hrudi cítila těžko...A ten pocit že ona už tu není a že už se nevrátí...Prostě KONEC....>..Rakev zajela někam dolů a všichni si stoupli...Ale on nebyl schopný...Chtěl, ale bylo to beznadějné, neměl sílu!! Nešlo to...A začal ještě více brečet...Neudržela jsem se a taky sem brečela!!....>> Pak tam pustili smutné písničky a já jsem ho pozorovala a cítila jak mi slzy stékají po tváři a zastavují se u koutků pusy!....>...Odešli jsme z té místnosti a jeli na hřbitov...Už se mi zdálo že budu v pohodě...Že už sem se vybrečela a už mi aní nebylo mdlo...>...On se ještě rozmýšlel zda tam vstoupí...Udělal krok, ale vzápětí ho vzal spátky....Zhluboka se nadechl a vešel...Rakev byla připravená k zasunutí do té jámy....Došli jsme tam....A já se přitulila k tetě...>...On přišel k rakvi....Shýbl se , zoufale brečel říkal "P___Vraď se mi, P__Neodcházej"..A já začala brečet znovu....Připadalo mi to jak kdyby mi někdo trhal srdce z hrudi..Bylo to tak kruté a tak bolestné!!..Pak jen na rakev položil plyšáka a dopis...Bylo mi táák hrozně..Při pohledu na něj...Je to tak nefér..Vždyt svatbu měli před necelými 3 měsíci...Plánovali si rodinu a společný život...A co mu z toho všeho zbylo? Jen prázdnota a smutek!!!..>... Vyšli jsme ze hřbytova a on šel opodál..dál od ostatních...Přišlo mi to jakože se snažil se vším vypořádat a uvědomit si co vlastně stalo!..>...Jeho nejbližší k němu přicházeli..Objímali ho a snažili se soucítit..A být mu co nejvíce nablízku.....>...Když jsme odjížděli tak ho ještě mamka pořádně obejmula...A já mu ještě zamávala...Odjeli jsme....>>>> Já myslím ...že mě to dost poznamenalo...Protože hned jsem musela napsat miláčkovi....Já ho prostě potřebovala...Potřebovala jsem ho obejmout a říct ho že ho miluju, že o něj nikdy nechci přijít!!!..Nebylo to ještě ten den možné...Ale v neděli(hned tan další den) za mnou přijel...Když sem ho viděla..Tak jsem ho musela obejmout...Pevně sem ho stiskla...A byla jsem šťastná!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arka Arka | Web | 6. října 2009 v 14:02 | Reagovat

Ahoj, musí to bejt hrozný , sama vm jaký je kdž někomu umře někdo koho měl rád , držim palce JEMU i tobě :(

2 balluss balluss | Web | 6. října 2009 v 16:02 | Reagovat

bože to je rozý....já to nechápu proč se to musí stát tak hodným lidem....a v šichni ti zlý úchylové tu budou nejdýl....je to vážně hrozný snad se z toho dostanete.... a děkuju za radu

3 P@t!k♥ P@t!k♥ | Web | 6. října 2009 v 20:24 | Reagovat

:'( no tak to znám... je to dost podobné teda až na to že jí zastřelil tže zemřela ona  a měla roční dítě... no nakonec je u tety ale i tak...pstě ji zastřelil před děckem... no však to bylo i ve zprávách co se děje u nás ve Vítkově... a taky vím jaké to je když někdo někomu zemře ... :*

4 kamuu kamuu | Web | 7. října 2009 v 18:16 | Reagovat

ahojky, mám nový blog, jestli chces tak mi písni na blog www.kamu-sa.blog.cz že chces byt me Sb. Já bych urcite chtela být tve. páá <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Profil Stefinka Jiráková na Facebooku